Alex Grey - kosmická kreativita

 "Umění je ozvěnou kreativní síly, která vytvořila galaxie. Kreativita je způsob, jak se kosmos vyvíjí a komunikuje sám se sebou."

Tohle je pro mě jeden z nejzajímavějších projevů, co jsem viděl, a i když je to velmi zvláštní, dává mi to ohromný smysl.

V poslední době jsem psal úvahy spjaté s kulturou, protože si myslím, že málo doceňujeme, jaký na nás má kultura a s ní spjaté umění obrovský vliv.

Proč já osobně tak miluju například hudební festivaly, v poslední době obzvlášť taneční, je ten, že se zde člověk vnoří do pole čisté "iracionální" energie. Fascinuje mě sledovat, jak se lidé poddají síle hudby a dělají zvláštní pohyby, i když to nemá vlastně žádný racionální smysl. Většinu věcí v životě děláme pro to, abychom něčeho dosáhli, ale tohle je akt čistého "teď a tady" (a mám vyzkoušené, že když člověk začne přemýšlet nad tím, jak ho při tanci vnímají ostatní, obzvlášť například nějaká pěkná žena na parketu či v publiku, okamžitě to přestane fungovat - už to totiž není činnost pro činnost samotnou, ale hledáme zatím něco jiného). Připadám si na podobných akcích nejvíce autentický a sám sebou.

S příběhy a filmovými hrdiny je to podobné. V depresivnim stavu člověk občas cítí, jakoby realita byla prázdná a bez smyslu. V takových případech mi často pomůže "sáhnout" do svého vnitřního světa pro nějaký inspirativní příběh nebo onu "čistou iracionální" emocí a rozhodnout se, že se to pokusím "vnést" do vnějšího světa.

To nutně neznamená ty příběhy kopírovat a tu autenticitu ztratit. Ale napříč kulturami a časy je vždy nějaká podobná "archetypální" struktura příběhů, které nás vždy baví a inspirují, například Joseph Campbell to popsal jako "cestu hrdiny".

Zde se chci vrátit k té citaci z videa úplně na začátku o komunikaci kosmu. Předpokládá se, že před zrodem vesmíru existovala jakási jednotná čistá energie a pak teprve začali vznikat jednotlivé základní prvky - například vodík a helium. Dá se tedy říci, že v základní podstatě všichni pocházíme z jednoho zdroje energie.

Podle psychologie drtivá většina komunikace neprobíhá skrze slova, jakožto čistě racionální kanál, ale spíše skrze expresi vycházející z nějakého emocionálního stavu. I když používáme společná slova, často si stejně nerozumíme, možná taky proto, že každý si pod pojmy představuje to své ve svém vnitřním individuálním světě.

A dá se říct, že umění je pro nás velmi silným zdrojem emocí a projevuje se skrze určitě "archetypy" neboli nějaké znaky společné všemu umění napříč kulturami a časem.

Pokud se někdy cítíme odpojení od světa a vše se zdá cizí, je dobré zkusit vnímat věci podle této myšlenky a zeptat se - co se mi tato část kosmu, tedy i mě samého, snaží sdělit, kde za slovy a formou se nachází část té prastaré energie, která je součástí všeho?