Očištění pověsti spirituality a filozofie
"Co to čteš?" ptá se mě kolega. "Nó... takovou kontemplaci o smrti," odpovídám. Chápu, že je občas těžký se se mnou spřátelit. Na takovou zdvořilostní otázku jako "jak se máš", se ještě místo "Stojí to za hovno, přežral jsem se čili a mám křeče v břiše, jsem nevychrápanej, protože jsem celou se celou noc zamejšlel nad filozofickýma otázkama bytí a teď mám z toho ještě navíc existenční depku," dá nahodit zdvořilostní úsměv a odpovědět prostě jenom "Mám se dobře, a jak se máš ty?", ale když dojde na jiný témata, třeba muzika a knihy, přiznávám, občas poslouchám a čtu fakt podivnosti, a to už se tak dobře zahladit nedá. "O smrti, aha…" nervózně se zasmál. "Já jsem teda rád, že žiju." "Hm, a opravdu žiješ? Nebo jsi jako většina lidí otrokem smrti a jenom přežíváš?" Dobře, tohle jsem neodpověděl. Jedna z velkých otázek filozofie bylo v historii hledání nějaké nezpochybnitelné jistoty, od které by moh...