Jak mít více disciplíny a vidět v životě větší smysl?

"Obtížná rozhodnutí = snadný život

Snadná rozhodnutí = obtížný život"

Jerzy Gregorek

Jak mít více disciplíny a vidět v životě větší smysl?

Následující článek měl být původně součástí většího díla, na kterém pracuji a chtěl jsem ho ještě dlouho pilovat, z vícero důvodů jsem se ale rozhodl jeho části publikovat už teď a budu se snažit každý díl přidávat pravidelně.

Hlavní důvod je asi povaha doby - hodně lidí se teď má asi dost mizerně a já doufám, že by to mohlo někomu pomoct, takže už nebudu čekat a nechat se deptat svým perfekcionismem. Zároveň cítím, že i mně chybí nějaká větší interakce s vnějším světem a moc jiných způsobů teď není.

Každý díl by měl obsahovat určitý způsob, jak já osobně přemýšlím nad disciplínou, štěstím, utrpením a obecně směřováním svého života. Vlastně vám odkrývám své myšlenkové mapy, které mě osobně v posledních letech velmi pozvedly, hlavně co se týče vůle ke každodenní produktivitě a zdraví. Baví mě propojovat myšlenky a fakta z různorodých věd, takže se budu snažit tyto mapy kreslit např. z pohledu filozofie, náboženství, spirituality, historie, neurověd, biologie a tak dále, ale zároveň je budu doplňovat o velmi praktické tipy.

Dneska chci rozebrat základní koncept, na který se budu v dalších dílech odvolávat - syntézu idei "vyššího dobra", duchovního světa, či tzv. Platónova světa ideí a materiálního světa neboli našich základních pudů a egoistických tužeb.

Dlouhou historii světa bylo pro lidi oporou v jejich bídě myšlenka boha. Život tady je dost na prd, ale když budu dobrý křesťan, dostanu se do jiného světa, který je zcela odlišný od tohoto, a vše bude zas dobré. Nezáleží tedy na tom, jaké mi mé jednání přináší utrpení v tomto světě, hlavně když dodržuji slovo boží.

Bůh však zemřel, jak pravil Nietzsche, s velkou proměnou společenských paradigmat a s příchodem racionalismu a vědy. Člověk zjistil, že když začne být pragmatický a přemýšlet velmi logicky, vlastně tolik trpět nemusí a může si vytvořit ráj i tady. Zaniklo mnoho problémů a člověk západního světa si dnes může žít poměrně pohodlný život i s velmi průměrnými znalostmi a schopnostmi. Podřídit život a společnost tomuto paradigmatu však má také svá úskalí, která začínají být zjevná.

Přestali jsme se bičovat, abychom zmírnili utrpení v očistci, ale začali jsme se cpát jídlem technologicky vyvinutým přesně k tomu účelu, aby nám poskytovalo co největší potěšení teď a tady, pak ale máme deprese a umíráme v bolesti a nevíme, jaký to má smysl.

Přestali jsme se modlit k andělům, aby ochraňovali naše potomky, ale začali jsme ve jménu prchavého potěšení likvidovat zdroj všeho zdraví a bohatství - přírodu.

Přestali jsme si kupovat odpustky, abychom se dostali po smrti do nebe, a začali jsme trávit čas a utrácet peníze za zbytečné věci, abychom se od té fundamentální a možná nejdůležitější pravdy života rozptýlili - jednou všichni zemřeme, každý den jsme zranitelní a nedokážeme předpovědět, co s námi bude.

Dokázali jsme přemoct většinu nemocí, ale vznikli nové - civilizační a duševní. Deprese je jedna z nejrozšířenějších nemocí vůbec. Možná proto, že posedlostí materialistickým světem jsme úplně zapomněli, že štěstí je stavem mysli.

A chybí nám vize a spojení s něčím vyšším než jsme my sami. Radikální muslimové jsou ve jménu své víry ochotni čelit své jisté smrti a my máme strach, co sousedka pomyslí o naší fotce na facebooku.

Lidská civilizace je stále relativně velmi mladá a myslím, že je bláhové si myslet, že současné paradigma racionalisticky materialistické společnosti je vrcholem evoluce. Některé filozofické školy vidí život a svět jako tanec a syntézy protikladů, věřím tedy v krok vpřed a v evoluci nového člověka, který vezme v úvahu všechny "stupně" perspektivy a motivace. Jak "Platónův svět ideií", tak materiální potěšení a něco mezi tím.

Abych přesně vysvětlil, co tím myslím, použiju jako příklad jeden z mých oblíbených zvyků - ledová sprcha. Na všech zvycích, které budu v těchto článcích propagovat, je úžasná jedna věc - podle mě je nejde nedělat, protože trefují všechny stupně motivace, ať jsou vaše cíle jakékoliv.

Jen pokud nechcete "podepisovat smlouvu s ďáblem". Donut hrozně dobře chutná, ale čeká vás za to "věčné zatracení duše". Jasně, to je hyperbola, ale ne tak úplně, protože na každém stupni motivace je to vždy špatné. Ať už máte "egoistickou" motivaci mít záviděníhodnou postavu, mít více energie a jasnější mysl pro práci, kterou chcete vydělat více peněz, nebo jste člověk, co přemýšlí nad dalekou budoucností a chce být dlouho zdravý a vyhnout se nemocem, nepřitěžovat tak svým blízkým, kteří budou při vaší těžké nemoci trpět také, anebo máte nějakou vznešenou ideu, jak zlepšovat svět, a nechcete, aby vám v tom chatrné zdraví zabraňovalo (neříkám, že si nikdy nedám donut, ale určitě chápete, jak to myslím).

Naproti tomu ledová sprcha je přesný opak - ďábel vám bude říkat:

"Čéče, ty jsi blázen, vyser se na to, vždyť to bude studit jako prase! Dej si v klidu teplou a zůstaň v pohodlíčku, jak si byl vždycky zvyklej a zatím jsi ňák přežil, ne?"

A ano, bude to velmi nepříjemné, ale jen chvíli. Pak vás ale čeká euforie a spousta energie. Můžete se na instagramu chlubit fotkami ze zamrzlého jezera. Budete dlouhodobě méně zimomřiví, posílíte imunitní systém a oběhovou soustavu. Vlastně trochu ušetříte i životní prostředí, protože studená je méně nákladná na zdroje a nebudete muset doma tolik topit. A posílíte tím i jednu z těch nejvyšších ideí - vlastní odvahu (pro vědecky založené - dnes už víme, že odvaha je takovým svalem, který se dá posilovat, posilujeme spojení neuronů v neokortexu). "Nebát se, nelhat a nekrást" je známým českým heslem, odvahu považovali za jednu z největších ctností již antičtí filozofové a umění jako vzor pro lidský život, je tématem odvahy již odpradávna protkané - v příbězích se o hlavní postavě vždy mluví jako o hlavním "hrdinovi".

No, možná mě za to nebudete mít rádi, ale odteď každý den budete stát ve sprše pod volbou - doleva nebo doprava? Je to jen čistě o vaší vůli, neexistuje moc dobrých výmluv. Každopádně je to úžasný začátek do dne v každém ohledu. Většinou když zvládnu tohle, zbytek dne pak bývá taky produktivní. Otužování je už teď celkem mainstream, takže na internetu určitě najdete hodně dobrých návodů, jak s tím začít. V příštích dílech, kde budu rozebírat třeba to, jak čelit tomu samotnému pocitu utrpení či bolesti, ale ještě přidám pár svých osobních zkušeností a tipů.

Studená sprcha nicméně není úplně to hlavní poselství. Můžete si vybrat jakoukoliv činnost, se kterou chcete začít a napsat si všechny důvody, proč je dobré ji dělat. Od těch egoistických až po ty vznešené. Napište si pro začátek nějaký malý cíl, třeba minimálně 10 minut denně nějaké činnosti a dejte si jej někam, kde na něj každý den uvidíte. Pokud by se stalo, že byste například nevěděli, jak vás činnost bude odměňovat v tom krátkodobém horizontu, vždy budete mít určitě alespoň dobrý pocit, že jste to konečně udělali, nebo se něčím odměňte sami. Jaká je alternativa? Ten každodenní pocit prázdnoty, psychického vyčerpání a roztěkanosti, kdy bezcílně scrollujete na facebooku, dny plynou každý stejně a nic dobrého za vámi nezůstává?